tracnik's posterous

@tracnik vs. @Vodafone_CZ

"Dobrý den, s čím vám mohu pomoci?"

"Jdu reklamovat. Koupil jsem si v pondělí u vás mobil a po dvou dnech se pokazil."

"Co je špatně?"

"Nemůžu se připojit na wifi. Zamrzne to a pak se opakovaně samovolně restartuje. Vyjmutí baterie nepomohlo. Návrat do továrního nastavení nepomohl."

"Hm, no ano."

"Navíc s tím už ani nejde volat. Je to kouslé. Teď už to ani nejde pořádně pustit."

"Tak to pošleme do servisu."

"Jakože teď budu třicet dní čekat, až mi dáte vědět?"

"Někdy je to dřív."

"A nešlo by to jinak? Vždyť ho mám jen dva dny."

"Nešlo."

"A to jako nebudu moci využívat službu, kterou si od vás kupuji?"

"Vy jste náš zákazník? Tak to vám můžeme na tu dobu nabídnout náhradní."

"Tak tenhle."

"Tenhle zrovna nemáme."

"Supr ... takže já si koupím mobil, mám ho dva dny a teď budu třicet dní čekat?"

"Někdy je to dřív."

"A to mi ho nemůžete prostě vyměnit za jiný?"

"Počkejte .... (jde kamsi dozadu, po třech minutách se vrací) ... Ne, musíme ho poslat do toho servisu."

"Ach jo, no tak dobře."

(Slečna asi minutu vypisuje nějaké formuláře či co.)

"Fakt to nemůžete vyměnit?"

"My u Vodafone máme záruku spokojenosti. Kdybyste ten mobil nechtěl, tak ho můžete do třiceti dnů vrátit a my vám vrátíme peníze."

"To je ono, to chci."

"Ale to by ten mobil musel být v pořádku. Ten váš je vadný a musí do servisu."

"Tak zapomeňte, že jsem něco o nějaké poruše říkal."

"To nemůžu."

(Slečna další minutu něco vypisuje.)

"Počkejte, rozumím tomu správně, že kdybych se rozhodl, že se mi nějaký mobil už nelíbí, tak mi ho vyměníte?"

"Ano."

"Tento mobil se mi už nelíbí. Má špatnou karmu."

"Ale on je vadný, říkal jste to!"

"Já nejsem expert. Nevím, jestli je to chyba nebo vlastnost. Ten mobil má z mého pohledu vlastnost nepřipojování k wifi. To se mi nelíbí a chci ho vyměnit."

"Ježiš. Ale to bych stejně musela prozkoumat, jestli s ním jde telefonovat, jestli funguje wifi a tak."

"Zkuste to."

(Slečna vrací baterii. Telefon nabíhá. Vše jede. Dokonce se připojí i na wifi. Dvakrát. Data jedou, telefonovat jde.)

"Máte zázračné ruce!"

"Hm. Co jste ještě říkal, že nejde?"

"Nic jsem neříkal."

"Takže ho chcete vrátit?"

"Nejlépe vyměnit za jiný."

"Ten tu ale teď nemáme."

"Tak vrátit peníze. Půjdu do jiné pobočky."

(Slečna asi deset minut hledá neexistující škrábance.)

"Dobrá zpráva. Mobil máme, ale ještě není naskladněný. Za deset minut bude, vydržíte?"

"Jasně."

(Za dvacet pět minut.)

"Takže zde je smlouva o vrácení toho prvního telefonu. Tady je pak faktura na 0,- Kč za ten nový."

"Děkuji, na shledanou."

Tento příběh má mnoho point, vyberte si tu svoji.

motivační pointa: Když si koupíte nový mobil, není důležité, kam jste došli, ale odkud jste vyšli. Pro mě byl přechod z levného, spolehlivého, avšak již trochu dýchavičného LG OO na levný Huawei G300 úžasný. Vše bylo větší, rychlejší, jasnější. A do toho ještě leak Flipboardu. Byl jsem proto ochoten pouštět se do boje, který se zdál předem prohraný. 

konfrontační pointa: Nebylo to příjemné, slečna se ke mně chovala, jako bych byl já něčím vinen. Takto si chování prodavačky nepředstavuji. Jsem sice socka, která si kupuje ty nejlevnější mobilní sračky a neprovolá ani pětník, ale i tak.

reflexivní pointa: Ve skutečnosti jsem se provinil hysterií. Jak se ukázalo dnešním experimentováním, onen vrácený model neměl žádnou zvláštní vadu. Jde o to, že se s G300 nelze přihlásit do sítě univerzitní sítě eduroam (alespoň tedy ne na mé fakultě). Pokud se o to pokusíte, celé se to těžce sesype, dokud neodejdete z dosahu, telefon nerestartujete a síť nesmažete. Kdybych býval zachoval chladnou hlavu a doma vše v klidu vyzkoušel, mohl jsem si extempore ušetřit. Takže dvakrát měřit, jednou se řezat.

Fila vs. Nohavica

Kamila Filu čtu rád a cením si jeho schopnosti své názory podpořit důvody, ukázkami a ilustracemi. Proto jsem s údivem hleděl na komentář k Nohavicově písničce Dežo, který ve středu publikoval v Respektu, kam nedávno přešel. Nebylo mi jasné, co vlastně kritizuje. Jeho výtka se mi zdála založena na tak zjevné dezinterpretaci, že jsem i po opakovaném čtení trpěl jakousi interpretační slepotou a nechápal, v čem vlastně vidí u Nohavici problém. Jsem si jist, že vy jste stejný problém neměli a autorovu výtku pochopili hned napoprvé. Koneckonců říká to na několika místech: pověra, že “vládne nám tu rasismus naruby”; pověra, že “se Romové mají lépe než my: bílí-pracují-spořádaní”; podobní křiklouní si “sami nikdy v reálu ani na sekundu nepřejí stát se Romy”. Pochopil jsem to tak, že Fila staví kritiku na jednom verši z refrénu: “Proč jsem se nenarodil radši černý.” Tento povzdech Fila vnímá jako výtku směrem k údajné pozitivní diskriminaci Romů. Jako plivnutí, že Romové nic nedělají, jen se flákají, a přesto se mají dobře. Tedy že Nohavica tvrdí, že by mu bylo lépe, kdyby byl Romem, a to právě kvůli pozitivní diskriminaci:


Mám bílou kůži Ve tmě zářím
Jako lejno na oltáři
Jako zlaťák vprostřed herny
Proč jsem se nenarodil radši černý

Celý text Nohavicovy písně je zde. Refrén jsem pochopil jinak než Kamil Fila. Nohavica rýmuje o tom, že je v daném čase a zejména na daném místě nepatřičný. Že je nápadný a do očí bijící jako ono lejno na oltáři. Zároveň je také zdrojem zájmu jako peníz v herně. Doslovně veršuje, že v noci je jeho bílá kůže lépe vidět než tmavá - přeneseně pak, že v dané části města je jeho neromská vizáž nápadná a bude o to spíše cílem nějakého útoku či přepadení. Onen závěrečný verš refrénu pak tvrdí, že by podle něj k popisovanému přepadení spíše nedošlo, kdyby byl Rom. Což je v popisované situaci celkem rozumná domněnka, která není ani nesnášenlivá, ani hanlivá, ani rasově diskriminující.


Mám za to, že Kamil Fila interpretoval význam poslední věty refrénu, aniž by vzal do úvahy předchozí i následující verše. Větu, kterou slýcháme z úst primitivních křiklounů a hulvátů, připsal Nohavicovi ve smyslu vytrženém z kontextu. Důvody pro povzdechnutí "kéž bych byl XYZ" mohou být různé, připisovat Nohavicovi ten, který souvisí s kreténským pivním rasismem, je hrubě zkreslující.

Bárta ovládá Klause?

Na dosud poslední leaknuté nahrávce z útrob VV hovoří Vít Bárta o prezidentu Klausovi takto: "A on řekne, tak přijeďte na Hrad a odvyprávějte mi, jaký je to na K9. Já zavolám a on řekne, tak přijeďte, jak vám skončí schůzka... Dveře mám otevřený kdykoliv k němu. A když mu řeknu, že má něco todle, tak on to udělá, protože za tím vidí nějaký svůj efekt." Poslední větu komentátoři (např. Martin Fendrych) vesměs interpretují tak, že Bárta prohlásil, že Klause ovládá - že mu říká, co má dělat - že Klaus je Bártou dle Bárty úspěšně manipulován. Tento výklad Bártovy promluvy se mi nezdá adekvátní. Komentátoři ignorují poslední větu, tj. "protože za tím vidí nějaký svůj efekt". Mám za to, že v této frázi jde o vysvětlení motivů Klausova rozhodnutí: Klaus sice udělá to, co mu Bárta "todle", ale proto, že to konvenuje Klausovým zájmům. Vzhledem k tomu, že předtím Bárta hovoří s jistým okouzlením, či alespoň pochopením o tom, že je Klaus výrazná osoba a sebestředný ješita, je Bártovým cílem spíše charakteristika způsobu, jakým se Klaus rozhoduje, než holedbání se a vyjadřování vlastní důležitosti (které je nicméně smyslem věty o otevřených dveřích). Kdybych měl parafrázovat smysl Bártova vyjádření, pak bych to udělal nějak následovně: Když Klausovi řeknu, co má udělat, tak on to udělá jedině tehdy, když za tím bude vidět nějaký svůj mocenský zisk. Tato parafráze by se Klausovi líbila a Bártu by jistě poplácal po hlavičce.

Ukřížkování Onderky

Aktuálně.cz zveřejnilo seznam "kandidátů, kteří dostali nejvíc preferenčních hlasů". V této statistice jde o to, kolik lidí sáhlo po jiném přístupu než je jediný křížek vlevo nahoře u stranické kandidátky a pak už nic. Tedy jde o to, kolik lidí křížkovalo osoby - a to buď tak, že zakřížkovali jednu stranu a některé křížky přihodili i kandidátům z jiných stran, či prostě jen křížkovali kandidáty z různých stran, aniž by označili i některou stranickou kandidátku. Uff. 

Podle zmíněné statistiky se Brně v tomto směru křížkovalo ostošest. Prvních 19 kandidátů ČSSD následuje 13 kandidátů ODS. Jak tuto statistiku interpretovat? Je to něco, na co by měli být Onderka s Kotzianem pyšní? Ne, nejde totiž o "preferenční" hlasy. Jde jen o hlasy voličů, kteří nepřijímají kandidátky těchto stran en bloc. Každý takový křížek je třeba číst jako (a) preferenci jiné strany s respektem pro kandidáty/politiku zakřížkovaných, nebo (b) preferenci volby jednotlivých kandidátů z různých stran před disciplinovanou volbou jedné strany. Ve variantě (a) je to špatná zpráva zejména pro volby do Sněmovny, promítne se ale i do druhého kola senátních voleb. Ve variantě (b) by to nemuselo pro parlamentní volby nutně znamenat problém, na druhou stranu z toho ovšem neplyne nic moc optimistického. Zejména uvážíme-li, že na 19 křížků u kandidátů ČSSD připadá 36 křížků jinde. Jsou tu samozřejmě ještě varianty, při kterých volič využil jen část křížků, ale vzhledem ke spořivé povaze našincově jde jistě jen o exotické a zřídkavé deviace. 

Voliči ČSSD jsou nedisciplinovaní a vysoký počet křížků tuto charakteristiku potvrzuje. Je to pro ČSSD (ale i pro ODS) vlastně špatná zpráva. Nebo tuto statistiku interpretuji nesprávně?

ČSSD Kostice

Click here to download:
SCN_0006.pdf (2.29 MB)
(download)

Jak se dělá politický marketing?

1) Slibem sice nezarmoutíš, ale nemít program je přece jen lepší. Slogan stačí.
2) Není třeba číst program opozice, stačí, že asi budou chtít postavit kostel.
3) Nezaujatost vůči věřícím voličům se pozná tak, že si přečtete Starý
zákon v dětské verzi.

I ♥ Kostice

Nechci svým dětem mluvit do jejich sexu

MŠMT vydalo příručku, která se v šestnácti tématech dotýká výuky sexuální výchovy na základních školách. Kolem této příručky se pochopitelně rozproudila dost vyhrocená debata, neboť si všichni uvědomují, co je ve hře. Škola je velmi podstatný nástroj imprintingu; sexuální pud je možná nejsilnějším zdrojem motivace a platí, že ovládnout libido prakticky znamená ovládnout člověka. Odpůrce příručky lze jako vždy rozdělit do dvou základních kategorií: na ty, kteří kritizují princip, tj. školní sexuální výchovu jako takovou - a na ty, kteří kritizují realizaci, tj. konkrétní věci v dané příručce. Chci se zde vyjádřit ke kritice obojího druhu, bohužel nejsem s to tak obsáhlé téma pojmou dostatečně uceleně. Můj text tak má bohužel spíše charakter dílčích poznámek. Začnu prvním, principiálním útokem, poté se poměrně stručně budu věnovat i konkrétním problémům, na které bývá v souvislosti s příručkou poukazováno.

1. Výtky vůči školní sexuální výchově jako takové u nás obstarává a shrnuje především občanská iniciativa kolem webu nesexuveskole.cz. Jaké jsou hlavní důvody pro odmítnutí příručky? Parafrázuji adekvátní body nalezené zde.

  • Sexuální výchova vede k dřívější sexuální aktivitě a promiskuitě. (negativní dopad ve světě)
  • Sexuální výchova boří stud, který oddaluje sexuální aktivitu. (předčasnost)
  • Sexuální výchova propaguje jiný než heterosexuální manželský sex. (zdravá sexualita)
  • Sexuální výchova propaguje antikoncepci. (antikoncepce)

První dva body jsou spojeny: překonání studu skrze explikaci, konceptualizaci a verbalizaci sexuální tématiky je podle iniciativy důvodem, proč spolu mládež souloží dřív a divočeji. Zdroj těchto námitek je patrný a na jejich náboženské kořeny není třeba zvlášť upozorňovat. Zajímavé je, jakým způsobem se zde chápe slovo propagovat, které se skutečně objevuje v textu samotném. To, že seznámíte osobu s existencí jistého jevu, je chápáno jako propagace tohoto jevu. 

Odpůrci sexuální výchovy navrhují v podstatě razí tabuizaci sexu pro mládež. V pozadí je rodičovský postup založený na pravidle, že některé věci by se neměly dětem říkat, aby je to snad nenapadlo vyzkoušet. Toto pravidlo je jistě užitečné při zvládání malých dětí, které si nejsou schopny uvědomit následky svého činu - a je použitelné v situacích, kdy by dítě samotné nenapadlo právě toto udělat. Odpůrci věří, že sexuální chování dětí patří do stejné kategorie - že sexuální výchova bude návodná - a že nebudeme-li s dětmi mluvit o sexu, nebudou sex provozovat. Tato úvaha je naivní. Je to stejné jako říkat, že nebudeme-li s dětmi mluvit o drogách, nebudou fetovat. Děti budou sex dříve či později provozovat a je třeba, aby na to byly včas připraveny. Kdy přesně je ono 'včas' je samostatná otázka, ale poskytněme jim potřebné informace raději dříve než pozdě. 

Petr Hájek ve svém komentáři k příručce píše o zestátnění dětí. Burcuje proti tomu, aby stát našim dětem mluvil do toho, kdy a jak mají souložit. Proč? Protože do toho chtějí odpůrci školní sexuální výchovy svým dětem mluvit sami. Jakožto rodiče chtějí svým dětem říkat, co si mají myslet o homosexuálech, masturbaci, nekoitálních praktikách, povinnostech ženy v domácnosti. Hájek používá huxleyovskou paralelu, mě v této souvislosti napadl spíše Orwell: odpůrci sexuální výchovy chtějí, aby jejich dítě mělo k sexu a těm věcem okolo stejný vztah jako oni & zároveň nevěří v rozumové schopnosti svého dítěte a nerespektují jej → proto hodlají kontrolovat informace, které se k dítěti dostanou a některé z nich eliminovat. Tato manipulace je v přímém rozporu s právem na svobodný přístup k informacím. Hanba těm, kteří obviňují stát z autoritářství jen proto, aby se mohli sami chovat autoritářsky!

Selekce dostupných informací je taktika, kterou každý rodič používá při výchově skutečně malých dětí. Jejich intelektuální schopnosti nejsou dostatečně vyvinuté na to, aby pochopili a zařadili dané informace, proto se o některých věcech v jejich přítomnosti nemluví a vysvětlování některých věcí odsouvá do vyššího věku. Stejnou praxi ale přece nelze použít na desetileté děti, které již eminentně zajímají pohlavní rozdíly a původ malých dětí. Chci říci to, že zadržování informací se zde již neděje z důvodů intelektuální neschopnosti dětí, nýbrž z důvodů hodnotového imprintingu. Rodiče mají jistý hodnotící názor na sex (získaný zkušeností či spíše náboženskou ideologií) a myslí si, že mají z této pozice plné právo toto hodnocení vnutit svým dětem - i za cenu informačního embarga. Nejslušnější slovo, které mě k tomu napadá, je šikana. Od jistého věku přece již nelze člověka přesvědčovat pomocí manipulace a zastírání informací, ale jen pomocí otevřené a slušné argumentace. Malé dítě vychováváme pomocí podmiňování. Na základní úrovni se mu snažíme propojit jisté chování s pozitivními emocemi či s negativními emocemi. Učíme ho neubližovat, kooperovat, držet slovo, zkoumat, vážit, odpouštět a podobně. Od jisté úrovně intelektu však tento způsob vtiskávání morálních hodnot ve slušné společnosti končí a další hodnoty si již jedinec osvojuje prostřednictvím zdůvodňování.

Odmítání sexuální výchovy je založeno v přecenění práva a kompetence rodičů mluvit svým dětem do sexu. Rodiče si myslí, že mají právo svými dětmi takto manipulovat - rovněž si myslí, že jsou kompetentní dětem o sexu a souvisejících věcech poskytnout potřebné informace. Obojí je, obávám se, mýtus. Každý z nás něco ví o historii, biologii nebo právu, přesto je mezi námi jen zlomek lidí, kteří by to byli schopni srozumitelně a uceleně vysvětlit žákům. I sexuální praxe předpokládá zvládnutí jistých znalostí a technik, o kterých každý něco ví, ale málokdo by to byl schopen učit děti. Smyslem sexuální výchovy je, aby byl jedinec seznámen se všemi potřebnými informacemi; ostatní je věc jeho vlastního úsudku a rozhodnutí, neboť pro něj z toho plynou povinnosti. 

Nechci aby mými dětmi někdo manipuloval. Nechci, aby jim kdokoli podsouval, co si mají myslet o sexu. A když říkám kdokoli, tak tím myslím i sebe. Stejně tak nechci, aby někdo - včetně vás - manipuloval vašimi dětmi, protože i ty jednou budou sexovat a nerad bych, aby zkazily život svým partnerům. Spoléhám na sexuální výchovu, která bude připravena a vedena odborníky, že děti ochrání před jejich rodiči i před kýmkoli jiným. Spoléhám na to, že vybaví děti potřebnými informacemi a děti si pak budou schopné udělat svůj vlastní názor. Já děti vesměs respektuji a co se sexu týče, věřím jim. Nevěřím ale jejich rodičům.

2. Druhý typ kritiky upozorňuje na problematická místa v příručce. Nezpochybňuje smysluplnost sexuální výchovy, ale říká, že některé informace jsou buď zavádějící či nejsou podány neutrálním způsobem. To je situace zásadně odlišná od té výše popsané. O konkrétních tezích a postupech lze vést spor a lze se pokusit ho nějak uspokojivě vyřešit. Já osobně považuji příručku za dobrý začátek hledání kvalitních materiálů pro sexuální výuku a jsem ochoten ji ve stávající podobě podporovat, ale třeba lítý polemik @volven upozorňuje hned na čtyři problémy:

problém první: gender
Příručka obsahuje kapitolu nazvanou Genderové aspekty sexuální výchovy. Rozdíly mezi pohlavími jsou výbušné téma, ale nepochopil jsem, co je v tomto konkrétním případě nemístné. Kapitola je pro mne v pořádku, počkám si na upřesnění námitky.

problém druhý: homosexualita
V kapitole Sexuální orientace je homosexualita označena za "normální menšinovou sexuální orientaci". Výraz 'normální sexuální orientace' je zde použit jako protiklad výrazu 'porucha sexuální orientace'. Přiznám se, že zde ne úplně přesně rozumím výrazu 'normální'. Chápu, že jedna strana nechce svoji sexuální orientaci označovat za poruchu, protože to zní škaredě - na druhé straně je ovšem sex možné vnímat jako hodně dobře upgradované rozmnožování a rozmnožovat se s partnerem stejného pohlaví nemůžete. Čili z této evoluční perspektivy jde o poruchu. Rád bych zde zdůraznil, že označit něco za poruchu není nic proti ničemu. Neříká to nic o léčitelnosti, zavinění, získanosti, morální hodnotě či čemkoli jiném. Označit cokoli jiného než heterosexualitu za normální sexuální orientaci mi vůbec nevadí a chápu to jako nezbytný krok k ukončení ostrakizace menšinových sexuálů, ocenil bych ale, kdyby někdo význam slova 'normální' dokázal v tomto kontextu explikovat. Pokud to má znamenat 'nic-kvůli-čemu-by-dotyčný-měl-být-jakkoli-diskriminován', pak u mě zcela v pořádku.

problém třetí: hra
Příručka obsahuje i kapitolu, která přináší konkrétní postupy, jak s žáky citlivá sexuální témata probírat. Jde o klíčovou, protože praktickou věc. Autor kapitoly na úvod modelové hodiny navrhuje hru Kompot, která je velmi wtf a myslím, že se zapíše do slovníku dnešní mládeže hned vedle slova Kaviár. V téhle hře by měli hráči upřímně odpovídat na tak citlivé otázky jako jestli už se někdy opili nebo jestli už jsou chlupatí. Chci věřit, že autor je odborník a má tuto hru v různých kolektivech vyzkoušenou, protože mně to přijde jako velmi nebezpečná legrace. Jednak nechápu, proč jsou takové informace pro kohokoli v místnosti důležité, rovněž mám vážné pochyby o tom, že při této hře neutrpí něčí důstojnost. Ostatní hry a nácviky se mi zdají v pořádku a jsem rád, že se toho nevděčného úkolu být konkrétní někdo v příručce někdo zhostil.

problém čtvrtý: láska
Příručka je technicistní, sex není dostatečně zmiňován v souvislosti s láskou. Co k tomu říct? Sex a vztahy jsou v různých kapitolách tematizovány a jsem si jistý, že i vyučující dětem řeknou, že sex bez lásky je nějaký divný. Ale o moc víc se k tomu říct nedá. Kapitola věnovaná sloganu, že sex souvisí s láskou a dělat to z nějakého jiného důvodu je fuj, by byla hodně krátká. 

Tabery vs. Týden

Šéfredaktor Respektu Erik Tabery je pohoršen jednáním časopisu Týden. Vyčítá mu, že otiskl nechutný PR text bez jasného označení, že jde o reklamu. Diskutovanou reklamu najdete třeba zde. Týden to má u mne dlouhodobě dost pokakané kvůli naprosto nečitelnému psaní vedoucího zahraniční rubriky Josefa Landergotta a stylisticky sice explozivnímu, avšak myšlenkově plytkému komentování Milana Fendrycha. Navíc hodně těžkou ránu pro důvěryhodnost Týdne nedávno znamenala odhalená krádež obálky. Pokud by se Taberyho obvinění ukázalo jako platné, Týden by šel do háje a já bych si musel do trolejbusu a na záchod najít něco méně nechutného. Naštěstí pro Týden to není žádná tragédie, protože:

1) Žádný celostránkový inzerát není v žádném čísle z poslední doby označen nápisem 'Placená inzerce'. Tím jsou označeny všechny inzeráty na části stránky. Asi aby si je člověk nespojoval s redakčním textem vedle. V případě neoznačení reklamy zadané Středočeským krajem se tedy nejedná o výjimku. Stejnou praxi neoznačování celostránkové inzerce používají i jiné časopisy.

2) V minulém čísle je otištěn text stejného layoutu i ražení, tentokrát jde o nějaký domov důchodců a jeho vedení. Možná jsou podobné články i předcházejících číslech, nedíval jsem se. V případě nemocnice se tedy nejedná o nějaký mimořádný likvidační text na objednávku, jde o delší stupidní a nechutnou kampaň vedení Středočeského kraje. Text z minulého čísla přikládám pro srovnání.

3) To, do jaké míry se podoba PR textu shoduje s podobou redakčního článku, posuďte sami na dalším přiloženém obrázku. Pro mne je změna fontu, jeho velikosti, zarovnání, rozložení na stránce, loga, spodního i horního okraje stránky dostačujícím indikátorem podezřelého článku. Při zběžném prolistování jsem neměl problém s určením povahy textu. Obsah je pak položkou sama pro sebe, protože takovou prasárnu by nikdo soudný vážně vypotit nemohl. A to ani v Týdnu.

4) K tomu, že časopis Týden neměl podobně odpornou kampaň otisknout, nemohu nic dodat. Nevím, do jaké míry berou při výběru reklamy v potaz i propagovaný produkt či postupy dané reklamy (negativní, srovnávací, demagogická), ale to je věc jejich rozvahy. Někoho se reklama na kouření, náboženství, nekrofilii, Ratha, iPhone nebo Windows může dotknout a může si ji dokonce spojit s názory redakce. Já osobně trpím reklamní slepotou, takže je mi jedno.

(download)