MŠMT vydalo příručku, která se v šestnácti tématech dotýká výuky sexuální výchovy na základních školách. Kolem této příručky se pochopitelně rozproudila dost vyhrocená debata, neboť si všichni uvědomují, co je ve hře. Škola je velmi podstatný nástroj imprintingu; sexuální pud je možná nejsilnějším zdrojem motivace a platí, že ovládnout libido prakticky znamená ovládnout člověka. Odpůrce příručky lze jako vždy rozdělit do dvou základních kategorií: na ty, kteří kritizují princip, tj. školní sexuální výchovu jako takovou - a na ty, kteří kritizují realizaci, tj. konkrétní věci v dané příručce. Chci se zde vyjádřit ke kritice obojího druhu, bohužel nejsem s to tak obsáhlé téma pojmou dostatečně uceleně. Můj text tak má bohužel spíše charakter dílčích poznámek. Začnu prvním, principiálním útokem, poté se poměrně stručně budu věnovat i konkrétním problémům, na které bývá v souvislosti s příručkou poukazováno.
1. Výtky vůči školní sexuální výchově jako takové u nás obstarává a shrnuje především občanská iniciativa kolem webu
nesexuveskole.cz. Jaké jsou hlavní důvody pro odmítnutí příručky? Parafrázuji adekvátní body
nalezené zde.
- Sexuální výchova vede k dřívější sexuální aktivitě a promiskuitě. (negativní dopad ve světě)
- Sexuální výchova boří stud, který oddaluje sexuální aktivitu. (předčasnost)
- Sexuální výchova propaguje jiný než heterosexuální manželský sex. (zdravá sexualita)
- Sexuální výchova propaguje antikoncepci. (antikoncepce)
První dva body jsou spojeny: překonání studu skrze explikaci, konceptualizaci a verbalizaci sexuální tématiky je podle iniciativy důvodem, proč spolu mládež souloží dřív a divočeji. Zdroj těchto námitek je patrný a na jejich náboženské kořeny není třeba zvlášť upozorňovat. Zajímavé je, jakým způsobem se zde chápe slovo
propagovat, které se skutečně objevuje v textu samotném. To, že seznámíte osobu s existencí jistého jevu, je chápáno jako propagace tohoto jevu.
Odpůrci sexuální výchovy navrhují v podstatě razí tabuizaci sexu pro mládež. V pozadí je rodičovský postup založený na pravidle, že některé věci by se neměly dětem říkat, aby je to snad nenapadlo vyzkoušet. Toto pravidlo je jistě užitečné při zvládání malých dětí, které si nejsou schopny uvědomit následky svého činu - a je použitelné v situacích, kdy by dítě samotné nenapadlo právě toto udělat. Odpůrci věří, že sexuální chování dětí patří do stejné kategorie - že sexuální výchova bude návodná - a že nebudeme-li s dětmi mluvit o sexu, nebudou sex provozovat. Tato úvaha je naivní. Je to stejné jako říkat, že nebudeme-li s dětmi mluvit o drogách, nebudou fetovat. Děti budou sex dříve či později provozovat a je třeba, aby na to byly včas připraveny. Kdy přesně je ono 'včas' je samostatná otázka, ale poskytněme jim potřebné informace raději dříve než pozdě.
Petr Hájek ve svém
komentáři k příručce píše o zestátnění dětí. Burcuje proti tomu, aby stát našim dětem mluvil do toho, kdy a jak mají souložit. Proč? Protože do toho chtějí odpůrci školní sexuální výchovy svým dětem mluvit sami. Jakožto rodiče chtějí svým dětem říkat, co si mají myslet o homosexuálech, masturbaci, nekoitálních praktikách, povinnostech ženy v domácnosti. Hájek používá huxleyovskou paralelu, mě v této souvislosti napadl spíše Orwell: odpůrci sexuální výchovy chtějí, aby jejich dítě mělo k sexu a těm věcem okolo stejný vztah jako oni & zároveň nevěří v rozumové schopnosti svého dítěte a nerespektují jej → proto hodlají kontrolovat informace, které se k dítěti dostanou a některé z nich eliminovat. Tato manipulace je v přímém rozporu s právem na svobodný přístup k informacím. Hanba těm, kteří obviňují stát z autoritářství jen proto, aby se mohli sami chovat autoritářsky!
Selekce dostupných informací je taktika, kterou každý rodič používá při výchově skutečně malých dětí. Jejich intelektuální schopnosti nejsou dostatečně vyvinuté na to, aby pochopili a zařadili dané informace, proto se o některých věcech v jejich přítomnosti nemluví a vysvětlování některých věcí odsouvá do vyššího věku. Stejnou praxi ale přece nelze použít na desetileté děti, které již eminentně zajímají pohlavní rozdíly a původ malých dětí. Chci říci to, že zadržování informací se zde již neděje z důvodů intelektuální neschopnosti dětí, nýbrž z důvodů hodnotového imprintingu. Rodiče mají jistý hodnotící názor na sex (získaný zkušeností či spíše náboženskou ideologií) a myslí si, že mají z této pozice plné právo toto hodnocení vnutit svým dětem - i za cenu informačního embarga. Nejslušnější slovo, které mě k tomu napadá, je šikana. Od jistého věku přece již nelze člověka přesvědčovat pomocí manipulace a zastírání informací, ale jen pomocí otevřené a slušné argumentace. Malé dítě vychováváme pomocí podmiňování. Na základní úrovni se mu snažíme propojit jisté chování s pozitivními emocemi či s negativními emocemi. Učíme ho neubližovat, kooperovat, držet slovo, zkoumat, vážit, odpouštět a podobně. Od jisté úrovně intelektu však tento způsob vtiskávání morálních hodnot ve slušné společnosti končí a další hodnoty si již jedinec osvojuje prostřednictvím zdůvodňování.
Odmítání sexuální výchovy je založeno v přecenění práva a kompetence rodičů mluvit svým dětem do sexu. Rodiče si myslí, že mají právo svými dětmi takto manipulovat - rovněž si myslí, že jsou kompetentní dětem o sexu a souvisejících věcech poskytnout potřebné informace. Obojí je, obávám se, mýtus. Každý z nás něco ví o historii, biologii nebo právu, přesto je mezi námi jen zlomek lidí, kteří by to byli schopni srozumitelně a uceleně vysvětlit žákům. I sexuální praxe předpokládá zvládnutí jistých znalostí a technik, o kterých každý něco ví, ale málokdo by to byl schopen učit děti. Smyslem sexuální výchovy je, aby byl jedinec seznámen se všemi potřebnými informacemi; ostatní je věc jeho vlastního úsudku a rozhodnutí, neboť pro něj z toho plynou povinnosti.
Nechci aby mými dětmi někdo manipuloval. Nechci, aby jim kdokoli podsouval, co si mají myslet o sexu. A když říkám kdokoli, tak tím myslím i sebe. Stejně tak nechci, aby někdo - včetně vás - manipuloval vašimi dětmi, protože i ty jednou budou sexovat a nerad bych, aby zkazily život svým partnerům. Spoléhám na sexuální výchovu, která bude připravena a vedena odborníky, že děti ochrání před jejich rodiči i před kýmkoli jiným. Spoléhám na to, že vybaví děti potřebnými informacemi a děti si pak budou schopné udělat svůj vlastní názor. Já děti vesměs respektuji a co se sexu týče, věřím jim. Nevěřím ale jejich rodičům.
2. Druhý typ kritiky upozorňuje na problematická místa v příručce. Nezpochybňuje smysluplnost sexuální výchovy, ale říká, že některé informace jsou buď zavádějící či nejsou podány neutrálním způsobem. To je situace zásadně odlišná od té výše popsané. O konkrétních tezích a postupech lze vést spor a lze se pokusit ho nějak uspokojivě vyřešit. Já osobně považuji příručku za dobrý začátek hledání kvalitních materiálů pro sexuální výuku a jsem ochoten ji ve stávající podobě podporovat, ale třeba lítý polemik
@volven upozorňuje hned na čtyři problémy:
problém první: gender
Příručka obsahuje kapitolu nazvanou Genderové aspekty sexuální výchovy. Rozdíly mezi pohlavími jsou výbušné téma, ale nepochopil jsem, co je v tomto konkrétním případě nemístné. Kapitola je pro mne v pořádku, počkám si na upřesnění námitky.
problém druhý: homosexualita
V kapitole Sexuální orientace je homosexualita označena za "normální menšinovou sexuální orientaci". Výraz 'normální sexuální orientace' je zde použit jako protiklad výrazu 'porucha sexuální orientace'. Přiznám se, že zde ne úplně přesně rozumím výrazu 'normální'. Chápu, že jedna strana nechce svoji sexuální orientaci označovat za poruchu, protože to zní škaredě - na druhé straně je ovšem sex možné vnímat jako hodně dobře upgradované rozmnožování a rozmnožovat se s partnerem stejného pohlaví nemůžete. Čili z této evoluční perspektivy jde o poruchu. Rád bych zde zdůraznil, že označit něco za poruchu není nic proti ničemu. Neříká to nic o léčitelnosti, zavinění, získanosti, morální hodnotě či čemkoli jiném. Označit cokoli jiného než heterosexualitu za normální sexuální orientaci mi vůbec nevadí a chápu to jako nezbytný krok k ukončení ostrakizace menšinových sexuálů, ocenil bych ale, kdyby někdo význam slova 'normální' dokázal v tomto kontextu explikovat. Pokud to má znamenat 'nic-kvůli-čemu-by-dotyčný-měl-být-jakkoli-diskriminován', pak u mě zcela v pořádku.
problém třetí: hra
Příručka obsahuje i kapitolu, která přináší konkrétní postupy, jak s žáky citlivá sexuální témata probírat. Jde o klíčovou, protože praktickou věc. Autor kapitoly na úvod modelové hodiny navrhuje hru Kompot, která je velmi wtf a myslím, že se zapíše do slovníku dnešní mládeže hned vedle slova Kaviár. V téhle hře by měli hráči upřímně odpovídat na tak citlivé otázky jako jestli už se někdy opili nebo jestli už jsou chlupatí. Chci věřit, že autor je odborník a má tuto hru v různých kolektivech vyzkoušenou, protože mně to přijde jako velmi nebezpečná legrace. Jednak nechápu, proč jsou takové informace pro kohokoli v místnosti důležité, rovněž mám vážné pochyby o tom, že při této hře neutrpí něčí důstojnost. Ostatní hry a nácviky se mi zdají v pořádku a jsem rád, že se toho nevděčného úkolu být konkrétní někdo v příručce někdo zhostil.
problém čtvrtý: láska
Příručka je technicistní, sex není dostatečně zmiňován v souvislosti s láskou. Co k tomu říct? Sex a vztahy jsou v různých kapitolách tematizovány a jsem si jistý, že i vyučující dětem řeknou, že sex bez lásky je nějaký divný. Ale o moc víc se k tomu říct nedá. Kapitola věnovaná sloganu, že sex souvisí s láskou a dělat to z nějakého jiného důvodu je fuj, by byla hodně krátká.
